Něco takového, a to navíc od Rusů, považoval ovšem onen muž nikoli za úřední výkon, či za jeho přebujelý byrokratický úlet, ale vzal věc jako útok ruských mužiků na svůj majestát. A řádil a stěžoval si na nevědomé a surové Rusy s takovou vehemencí, že kdyby tehdy záleželo jen na něm, ocitl by se svět nejpravděpodobněji ve stejné krizi, jakou byla krize karibská z října 1962.

Tragická a nebezpečná figura, řeknete si, a současně vás uklidní, že ta figura snad už nikdy nebude mít příležitost chrlit oheň, jakou měla tehdy v roce 2015 na moskevském letišti.. Což ovšem, bohužel, platí jen pokud nevezmeme v úvahu současný problém s kádry. Nejsou lidi na stavbách, ale nejsou lidi ani v politických stranách. A tak když se v jedné z těch stran uvažovalo, z kterého Honzy či Vaška bychom v nové vládě mohli udělat nového ministra školství, došlo se k závěru, že dosavadní praxe bývalého učitele zeměpisu a matematiky na základní škole je pro tuhle funkci jak ušitá.

A tak ten, který tak křečovitě touží po uznání, se jakoby v jakémsi fantastickém snu ocitne  na prahu hlavní místnosti ministerstva, které kdysi bývalo považováno za nejfestovější výspu národní vzdělanosti, a z tohoto titulu bývali do jeho čela povolování lidé z národa i z vlády nejduchovnější. Lidé s přirozenou autoritou, zkrátka takoví, kteří když promluví, ostatní ztichnou.. Postavy, jakou např. byl politik, novinář, právník, vysokoškolský pedagog, nositel Řádu Tomáše Masaryka, ministr školství v letech 1946-48 ve vládě obnovené Československé republiky a populární komentátor českého rozhlasu BBC z Lodýna JUDr. Jaroslav Stránský (jeho Hovory k domovu vyšly na 502 stranách v r. 1945 knižně).

A teď vykloňme, prosím, oblouk od toho, co bylo, k tomu, co je. Dejme si k sobě dílo ministra bývalého a dílo ministra budoucího, a přiložme vedle sebe i fotografie obou těchto mužů. Sledujme rysy jejich tváří, a s vědomím, že po čtyřicítce, si za ně už můžeme sami, zaplačme všichni společně nad tím, kam až jsme dodneška došli.

A to, bohužel, nejen na ministerstvu školství.

 

Autor: Lubomír Man

Komentáře

Sdílejte