Upřímně řečeno, jsem něco podobného čekal už dávno. Ne, nechci být jako někdo, kdo o něčem podobném hovořil již před válkou s panem okresním hejtmanem, nicméně si myslím, že jde o logický vývoj neúprosné situace. Covid je nevyzpytatelné svinstvo, nechce se mu jen tak se zničehož nic vypařit. Zároveň je už nějakou dobu jasné, že lidí, kteří strašně moc touží po nějakém to svém osobním boji a odboji proti čemukoliv, také neubývá.

Tuhle jsem zaznamenal nějakou paní, odmítačku očkování, snad demonstrantku ze Staroměstského náměstí v Praze, která se nechala slyšet, že je pro ni její osobní svoboda důležitější nežli její zdraví.

Inu, komu není rady, tomu není pomoci…

Tací a jim podobní nyní řeší, jak to zaonačit, aby si od příštího pondělka tu svou svobodu nenechat se očkovat užili, i když se jim možnosti k tomu rapidně osekají.

Mnoho z nich stále tvrdí, že se stejně nenechají naočkovat, čím větší tlak, tím více se prý zabejčí.

Vláda sdělila národu, že kdo nebude očkovaný, bude moci zapomenout na sport, na kulturu, na pivko i na oběd v restauraci, a co já vím kam ještě všude budou mít přístup už jen očkovaní, nebo ti, co v posledních 180 dnech covid prodělali.

A právě ti poslední, ti co nemoc prodělali, budou moci stejně jako očkovaní, i když třeba sami očkovaní nebyli a nejsou, chodit tam, kam se jim zlíbí.

Tento fakt otevírá před odmítači vakcíny proti covidu takzvanou druhou frontu. Mohou si totiž rázem vybrat – když si stoupnou do první fronty, mohou se na jejím konci nechat naočkovat, čímž by mohli taky vše, ale na druhou stranu by přišli o svou domnělou auru bojovníků proti všemu, co člověka napadne.

A co by mohli najít na konci druhé fronty?

Třeba člověka nakaženého covidem, který by byl tak laskavý, pěkně by je poprskal svým virovým dechem a ti poplivaní by pak měli krásnou šanci seznámit se osobně s tou „rýmičkou“, jak covid s oblibou nazývají.

Měli by pak unikátní šanci zúčastnit se stejně, ne-li více riskantní hry, než je v současnosti oblíbená Hra na oliheň.

Ta hra by se jmenovala hra na nesmrtelného.

A to přeci oni všichni jsou, mladí, krásní, štíhlí, zdraví, odolní, s imunitou Vetřelce ze slavné filmové série, takže co by se jim přeci mohlo stát, že…?!

Důležité by ale bylo, že kdyby tu hru vyhráli, budou moci minimálně příštích 180 dní chodit chlastat, řvát na fotbal, otravovat kadeřnici svými jalovými plky, a přitom by mohli dál hlasitě hlásat, že oni se nepodvolí diktátu té hrozné vlády. Jen nevím které, ony zavádějí podobná opatření vlády minimálně napříč Evropou…

Tak co, vážení neočkovaní a nenaočkovatelní, jakou frontu si vyberete?

Půjdete se zaregistrovat k očkování, nebo si podáte inzerát, že hledáte řádsky nakaženého covidem, co vám dopřeje extra porci virové nálože?

Nebo si někam zalezete, abyste si někde v soukromí užívali tu svou svobodu?

Každopádně si to užijte, přeji vám to z celého srdce, jsem velice přejícný člověk.

.

.
Autor: Vladimír Kroupa

Komentáře

Sdílejte