Koncem roku 2019 se v Bratislavě konalo akci s názvem 13. mezinárodní sympozium Asociace bývalých zpravodajských důstojníků – Zpravodajské služby a hybridní hrozby. Odehrála se tam úsměvná scénka, kdy přední představitel nevládní organizace Globsec Daniel Milo (bývalý manžel předsedkyně mimoparlamentní strany Progresivní Slovensko) hystericky vypěnil, když zjistil, že na sympoziu jsou přítomny i Hlavní zprávy.

Zajímavější však je jiná věc. Na tomto sympoziu padl jeden pozoruhodný výrok o příslušnících zpravodajských služeb. Vyslovil ho Jaroslav Gofjár, předseda Asociace bývalých zpravodajských důstojníků a zněl takto: „Při výkonu této práce je třeba si vážit všech, bez ohledu na to, na které straně jsou, protože každý to dělá ve prospěch své vlasti. Pokud je některá tato zpravodajská činnost hodnocena z jedné strany jako nepřátelská, z druhé strany je hodnocena jako patrioticky a vedoucí k zajištění bezpečnosti vlastní země. “

Kdo byl amatér a kdo profesionál?
Jenže v praxi to bývá trochu jinak. Pokud se například ukáže, že někdo byl příslušníkem sovětské KGB, nebo se na Slovensku či v Čechách zjistí, že někdo byl pracovníkem StB, systémové média to skandalizovat a poukazují na zločiny, které byly jménem těchto zpravodajských služeb spáchány. Když však někdo byl příslušníkem tajné služby některé západní „demokracie“, tehdy je to jaksi v pořádku – zločiny spáchané její pracovníky tehdy nejsou zločiny té organizace, ale byli pouze zločiny její nepodařených jedinců.

Ano, historické dokumenty nám říkají, že pracovníci StB jménem této instituce provedly různé odporné činy: udávání, vydírání, mučení, ba i vraždy. Jenže kdyby se porovnala bilance zločinů StB a zločinů tajných služeb některých západních států, tak by se estébáci, jemně řečeno, museli velmi červenat za svůj amaterizmus.

Když se totiž podíváme na historii tajných služeb „demokratických“ zemí, zjistíme, že mučení a vraždění je standardní a nedílnou účastí jejich ušlechtilé demokratizačních činnosti. Zavražděním toho či onoho zahraničního občana (v cizině, bez soudního procesu), údajného teroristu (terorista je libovolný člověk, kterého za teroristu sami označí) se například Američané či Izraelci dokonce ani netají, ale naopak ještě se tím chlubí prostřednictvím masmédií před celým světem.

 

Historie CIA – historie porušování všech pravidel a zákonů
Že americké tajné služby v minulosti mučili, vraždili a dělali i úplně všechny ostatní věci, které by se dělat neměli, a stejně to dělají iv současnosti, o tom pochybují zřejmě pouze voliči PS / Spolu a Za lidi, kteří si každý týden vymývají hlavu šamponem N.

Jejich Sluníčkové vírou jistě neotřese ani otevřené přiznání bývalého viceprezidenta USA Dicka Cheneyho, který o prokázaném mučení lidí obviněných z terorismu řekl: „Jak můžete být milý na vraha tři tisíce lidí? Co jsme měli dělat? Políbit ho na tváře a říci:, Prosím, prosím, řekni nám, co víš ‚? To rozhodně ne. Myslím si, že co jsme dělali, bylo zcela oprávněné. Udělal bych to znovu. “

Navzdory všemu tomu svinstva, masivnímu porušování charty lidských práv a všech možných zákonů, jaké kdy byly v jejich zemích přijato, nikdo nekritizuje agentů či bývalých agentů CIA (případně MI6, Mosadu …) za jejich příslušnost k zločinecké organizaci – na rozdíl od bývalých estébáků či kágebákov.

Mezi agenty CIA byl dlouhá řada prominentních osob v čele s bývalým ředitelem CIA a později prezidentem USA Georgem Bushem starším (a konspirátoři tvrdí, že agenty CIA byly například i Bin Ládin, Elvis Presley, Michail Gorbačov, Václav Havel, dalajlama …).

 

Vláda USA bojuje u soudu za ututlání zločinů CIA
V těchto dnech se Nejvyšší soud USA zabývá případem Palestince Abú Zubaydaha, který měl být dlouhodobě brutálně mučen na tajné základně CIA v Polsku (zdroj).

Podstatou případu je otázka, zda se Abú Zubaydah může dozvědět, proč je od roku 2002 vězněn a proč byl mučen. Vláda tvrdí, že to je státní tajemství, jehož prozrazení by prý mělo „významný vliv na národní bezpečnost“, a dělá všechny kroky, aby informace o mučení vězňů CIA mohly zůstat utajené. Federální odvolací soud se postavil na stranu Zubaydaha, rozhodnutí bude na verdiktu Nejvyššího soudu.

Případ souvisí s programem zadržování a výslechy lidí, o kterých CIA měla předpokládat, že mohou mít něco společného s útoky z 11. září. V rámci tohoto programu CIA zřídila v jiných zemích tajné věznice, kde používala extrémní metody výslechu, které se normálně považují za mučení.

Abú Zubaydah byl čtyři roky umístěn na tajné základně CIA v Polsku v lokalitě Stare Kiejkuty při městě Szczytno. Podle zprávy Senátu o programu CIA z roku 2014, byl tam mučen mj například více než osmdesátkrát tzv. waterboarding a strávil více než 11 dní v boxu s velikostí rakve (více o různých způsobech, jak ho CIA mučila, se dozvíte například ZDE). V roce 2006 byl převezen na základnu Guantánamo, kdy CIA dospěla k závěru, že neměl s útoky ani Al Kajdou nic společného. Tam je držen dodnes, bez perspektivy propuštění.

Americká vláda nikdy veřejně nepřiznala černou základnu CIA v Polsku, ačkoli její existence je veřejným tajemstvím a přiznal ji dokonce i bývalý polský prezident Aleksander Kwasniewski.

 

Spravedlnost je, když měříme stejným metrem
Zločin zůstane zločinem, ať ho spáchá kdokoli a jakkoli logickou záminkou. Těch, kteří ho páchají, třeba hodnotit stejně, ať jsou z té nebo oné země či organizace. A pokud jsou stejné zločiny, které zločinci jménem nějakých organizací páchají, a pokud je ta organizace stejně kryjí, tak jsou i ty organizace stejně zločinecké. KGB, StB či CIA – padni komu padni.

Kdy se začnou naše mainstreamová média při zmínce o zločinecké organizaci CIA tvářit stejně zhnuseně jako při zmínce o zločineckých organizacích StB či KGB? Dokdy chtějí ještě nevidět realitu a budou i v tomto měřit dvojím metrem?

Hm, no možná to ještě nějaký čas potrvá. Co kdyby se totiž náhodou ukázalo, že nějakých pracovníků té slavné demokratické CIA možná máme iu nás, a to dokonce vysoko v politice?

zdroj: hlavnespravy.sk

Komentáře

Sdílejte