Brzy po vzniku Československa v roce 1918 se rozeběhly odborné diskuze o strategické potřebě vybudovat v novém státě vlastní výrobu vakcín a sér. Do Spojených států byla vyslána na stáže řada odborníků, aby se seznámili s nejmodernějšími přístupy k ochraně veřejného zdraví. S pomocí velkorysé finanční a odborné podpory americké Rockefellerovy nadace byl nakonec v listopadu 1925 otevřen v Praze Státní zdravotní ústav.

Měl jedenáct oddělení, včetně těch specializovaných na výzkum a výrobu sér i očkovacích látek. V roce 1933 už SZÚ vyráběl padesát šest druhů léčivých sér a vakcín a šedesát druhů diagnostických preparátů. Byl považován za špičkové evropské pracoviště s velkou mezinárodní reputací a vyvážel svoje séra do řady zemí, nejvíce do Německa, Jugoslávie, Bulharska a na Střední východ.

A začalo otevřené rozkrádání
Mezinárodní organizace se na něj obracely i s žádostmi o humanitární pomoc – například v roce 1932 pro Čínu. Po druhé světové válce se výzkum soustředil na – a teď pozor – náročný nový obor imunobiologického výzkumu a výroby imunomodulátorů, tedy přípravků na povzbuzení imunitní schopnosti lidského organismu. To už byl ústav přejmenován na Ústav sér a očkovacích látek. Skvělá tradice, mimořádně lukrativní farmaceutický obor – co víc by kdo chtěl pro případnou privatizaci, že?

Za scénou se do privatizace údajně zapojily i osoby kdysi kontrolující dodávky léčiv a sušené krevní plazmy pro potřeby armády, stejně jako příslušníci kontrarozvědné ochrany farmaceutického průmyslu. První privatizační projekty vznikaly už na začátku roku 1991 přímo na ministerstvu zdravotnictví. Jakoby zázrakem se přiškrtilo financování a začal omezovat výzkum. V roce 1994 se ÚSOL změnil na akciovou společnost SEVAC a státní „rodinné stříbro“ výrobních provozů sér a vakcín bylo vyvedeno do nové společnosti SEVAPHARMA.

Začalo otevřené rozkrádání. Vedení obou podniků si za podnikové prostředky staví chaty a jezdí na výlety po celém světě „sbírat zkušenosti“. Sedmého dubna 1997 píše bezmocná členka dozorčí rady RNDr. Martina Kopalová společně s pěti funkcionáři odborové organizace zoufalý dopis ministryni zdravotnictví a členům vlády, ve kterém dokumentuje nejkřiklavější případy rozkrádání.

K dopisu přiložili i leták realitní kanceláře Alfa, který nabízel osmipodlažní budovu výrobních provozů na Vinohradech k prodeji za 120 milionů korun… Nikdo nic, samozřejmě, nevyšetřoval. Oficiálně ale stát stále trval na udržení strategické soběstačnosti a výroby vlastních vakcín…

Zeman a nestoudné finále
Nestoudné finále pak 28. července 1999 sehrají tři muži: předseda vlády Miloš Zeman, jeho hlavní poradce Miroslav Šlouf a ministr zdravotnictví Ivan David. Vláda přijme usnesení č.800/1999, které navždy zničí bohatou tradici výzkumu a výroby vakcín v České republice. Za ocitování stojí poněkud šroubovaně formulovaný třetí bod hodnotících kritérií: „Cena (tato by vzhledem k důležitosti zachování výroby neměla hrát podstatnou roli – podotýkáme, že budovy a pozemky jsou velmi lukrativní pro jiné účely než výrobu očkovacích látek). Kritéria jsou řazena podle důležitosti jejich váhových kritérií“.

Usnesení vlády tedy otevřeně říká, že cena není důležitá – kdeže jsou zákony, postihující jednání v rozporu s dobrými mravy a vyžadující jednání dobrého hospodáře; jazyková třešnička „řazení kritérií podle kritérií“ už nemůže překvapit. Sevapharma je prodána za pouhých padesát milionů korun kamarádovi pana Šloufa, fotbalovému podvodníkovi Janu Gottwaldovi, který shodou okolností na Moravě vyráběl veterinární séra. „Prasečí nebo lidské, pořád to jsou séra, ne?“ komentoval to prý vzápětí Miroslav Šlouf.

Vládní usnesení pro jistotu ještě předem omezilo možnost vstupu zahraničních zájemců, a jen formálně trvalo na „zachování výroby očkovacích látek na území ČR“. Kamarád pana Šloufa dostal za babku lukrativní pozemky v Praze, obratem ruky je prodá za tři sta padesát milionů developerům a výrobu sér v tichosti převede na Slovensko.

Možná nepřekvapí, že řízený bankrot českého farmaceutického průmyslu řídilo přímo ekonomické oddělení ministerstva zdravotnictví, které v polovině devadesátých let vedl agent komunistické vojenské kontrarozvědky Karel Srba, který byl několik let za ministerstvo i členem vedení Sevaku. Ten v roce 2000 skončí s téměř miliardovou ztrátou v konkursu. Je zameteno.

Takhle vznikla Zentiva
Farmaceutický průmysl prošel nucenou reorganizací i na Slovensku. Velmi levně pak jeho zbytky na obou stranách bývalé federace koupila dobře připravená skupina českých podnikatelů. Vznikla akciová společnost Zentiva, která už se nemusela zabývat strategickými potřebami státu. Přešla na bezproblémovou a lukrativní výrobu generických léků. V roce 2008 byla prodána za přibližně třicet miliard. O deset let později už měla cenu kolem padesáti miliard a vyvážela svoji produkci do padesáti zemí…

K této smutné historce je nutno připočítat i další miliardu prošustrovanou ještě v době krachujícího Sevaku při výstavbě provozu na zpracování krevní plazmy v obci Bohumil u Prahy. Podnik nikdy nic nevyrobil, a byl posléze prodán s třičtvrtěmiliardovou ztrátou za 112 milionů korun.

Další desítky milionů stálo spálení mnoha tun tun nepoužitelné plazmy, skladované zde direktivním a od počátku nesmyslným příkazem ministerstva zdravotnictví. I za touto celou operací stály údajně osoby z ozbrojených složek minulého režimu. Dnes v Bohumili americká společnost Novavax vyrábí jednu ze tří látek potřebných k výrobě vakcíny proti covid-19. Letos v květnu má požádat o její registraci a ke konci roku vakcínu uvést na světový trh.

Dovezeme z Číny a Ruska
Řada zemí se dnes snaží zajistit si výrobu pandemických vakcín na svém území. Opět se mluví o potřebě zajišťovat strategické výroby státní intervencí. V České republice to není potřeba. Ti, kdo napomáhali korupci a zničili skvělou tradici takové výroby u nás, dál předstírají neomylnost.

Miloš Zeman je – i když fyzicky i psychicky nezpůsobilý – stále ještě prezidentem země, a bez ohledu na zákony prosazuje drahé dovozy vakcín z Ruska a Číny. Na otevřeně zkorumpované vládní usnesení č. 800/1999, za které nese plnou zodpovědnost, si už určitě nepamatuje. Z jím podepsaných padesáti milionů „pro stát“ je o necelých dvacet let později padesát miliard „někde jinde“…

Z Ivana Davida je xenofobní europoslanec za SPD. Miroslav Šlouf zemřel. Jeho společníci Vratislav Mynář a Martin Nejedlý jsou dnes nejbližšími Zemanovými poradci a hlavními dovozci zdravotnického materiálu z Číny.

V řízeném bankrotu českého farmaceutického průmyslu zmizely desítky miliard korun. Byla zničena úctyhodná tradice výzkumu a výroby sér. S trochou zodpovědnosti a strategického uvažování nemusela Česká republika vypadnout z exkluzivního klubu světových výrobců vakcín. V pandemii mohla být mezi žádanými a respektovanými výrobci minimálně pro celou Evropskou unii. Jenže není. Takže díky, pane prezidente.

zdroj: hlidacipes.org

Komentáře