A sobotní Události ČT,  tímto rozeným vůdcem moderované, nemohou být tudíž ničím jiným, než čerstvou  oslavou tohoto vítězství, které – to dá rozum – nespadlo jen tak z nebe. Moderátor Ž to ví, ví též, jak velkou měrou přispěla k tomuto vítězství televize, jejímž je zaměstnancem, i jak k němu přispěl i on osobně, takže je na ten triumf hrdý, skoro tak, jako by jej dosáhl on sám. A to snad v ještě větší míře, než předseda oné vítězné strany Starostů a Nezávislých (STAN) Rakušan, se kterým s pomocí televizního mostu právě vede řeč. Ptá se ho, jak teď STAN hodlá vystupňovat účinnost své politiky a stmelit své řady, aby dokázal zopakovat svůj úspěch i příští rok ve volbách sněmovních, a dodává k této otázce tento imperativní rozkaz: A NEŘÍKEJTE, PROSÍM, ŽE NA TUTO ÚVAHU JE JEŠTĚ BRZY! PROTOŽE ONO NA NI BRZY NENÍ!

Ty dvě věty pronáší moderátor Ž s takovým důrazem a s takovou panskou převahou, že předseda Rakušan i kdyby v tomto okamžiku chtěl stokrát říct to, co mu bylo moderátorem Ž právě zakázáno, musí svá zamýšlená slova stopit v hrdle a odpovědět tak, jak si moderátor Ž přeje. I on tedy řekne,  že brzy vlastně nikdy není brzy, a aby řeč nestála, začne hovořit o tom, že STAN, který má teď v  senátu nejširší zastoupení, by si pro sebe mohl vyžadovat funkci předsedy senátu. Ale že vzhledem k tomu, jak významné jsou zásluhy dosavadního senátního předsedy Vystrčila z ODS (míněna urážka Číny Vystrčilovou cestou na Tchaj-wan), nebude STAN tlačit na pilu a o této otázce se ještě poradí.

Po těchto slovech předseda Rakušan na chvíli zmlkne, jako by čekal, že i k této otázce vyřkne moderátor Ž své rozhodující slovo, které pak STAN taktéž přijme za své – ale nestane se. A to  určitě ne proto, že by se snad moderátor Ž zdráhal črtat hlavní směry vnitřní české politiky, ale jen a jen proto, že si svůj názor o hlavě senátu sám ještě  neujasnil.

Jinak bychom totiž jméno příštího předsedy senátu už v tuto chvíli nejspíš znali.

Lubomír Man

 

 

 

 

Komentáře

Sdílejte