Nejdříve přišel na řadu Chemapol, jenž byl v 90. letech mocnou tuzemskou firmou s výhradním právem na dovoz nafty. Po roce 1992 jej ovládl Václav Junek a jeho společnost Proventa; měl nejširší politickou podporu, mimo jiné poslanci ČSSD bezplatně využívali čipové karty na čerpání pohonných hmot a to mu nestačilo, takže od Václava Havla ještě koupil část Lucerny. Poté byl tímto podporovatelem humanitárního bombardoávní Srbska očištěn jako agent tajných služeb, aby mohl privatizovat Chemapol a pomocí úvěrů udržovat v chodu chemické podniky, obchodníka se zbraněmi Omnipol a další stovku firem, mezi jiným dovážel i lehké topné oleje.

Nic ovšem netrvá věčně, ani láska k jedné Lucerně; Chemapol v roce 1999 zbankrotoval. Zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů. Kam peníze zmizely? Není známo, asi se dělo ve stylu, s jakým ministr vnitra Sacher zlikvidoval seznamy StB, na nichž figurovali chartisté a další potřební osobnosti. Zdravou část Chemapolu koupil Andrej Babiš, který je dnes jedním z nejvýznamnějších českých podnikatelů.

A jak to všecko bylo, havloidní pohádko, o pravdě, lásce a lži s nenávistí…? Za desatero tunami zbraní Omnipolu a desatero řekami lehkých topných olejů se na výsluní svobody hřál Václav Havel, který v březnu 1997 řekl: „Mám hodně důvodů domnívat se, že Chemapol má prostředky na záchranu Lucerny, která je dnes v havarijním stavu a vyžaduje rychlé investice v řádu několik a stovek milionů korun a že  má v úmyslu s tímto pražským palácem naložit přesně tak, jak si myslí, že je to správné. Totiž udělat z něj jedno z nedůležitějších pražských společenských, kulturních a obchodních centrech…“

Těžko dnes spekulovat, když hlavní protagonista již není mezi námi, co si tehdy Havel myslel, nebo nemyslel, ale všem tady bylo jasné, že Chemapol tím jen řešil rodinné spory u Havlů. Lucerna nikdy nebyla strategicko-ekonomickým zájmem Chemapolu. Jak pravil jeden z vrcholových manažerů Chemapolu: „Už když jsme Lucernu od Havla kupovali, věděli jsme, že ji zanedlouho prodáme nejspíše jeho švagrové. Václav Junek viděl jen velkou výhodu; tím, že Havlovi s Lucernou pomůžeme, změní prezident i další vlivní politici pohled na Chemapol, na který se všichni dívali skrz prsty jako na nějakou estébáckou organizaci…“ Spory kolem Chemapolu a Lucerny se prostě staly příkladem morálního marasmu společnosti…

Více na rukojmi.cz

Komentáře

Sdílejte