Pro pochopení celé situace přelomu sedmdesátých a osmdesátých let musíme začít právě Brzobohatým. Podle dokumentu, který již PL uveřejnily, hovořil v listopadu 76´ takzvaný pramen (důvěrník) s hercem Vinohradského divadla Radoslavem Brzobohatým. „Ten v rozhovoru řekl, že situace v kultuře se značně změnila k lepšímu, on sám že již vůbec nemá žádné potíže (filmuje, možnost televize a pod.). Nedávno prý byl se soudruhem Müllerem na ÚV KSČ a ten s ním hovořil velmi přátelsky,“ stojí v záznamu v uvedeném spisu.

„Špatnou situaci má prý z herců pouze Pavel Landovský, ale i u toho se to změní. Brzobohatý to dokumentoval tím, že prý za Landovského intervenovali u soudruha Obziny a Landovský měl povoleno vystupování a filmování na Slovensku. Nejmenoval, kdo intervenoval, ale měl na mysli herce, kteří natáčeli seriál Třicet případů majora Zemana.”

Důvodem těchto vět byl předešlý befel komunistických ochránců kultury.

Dne 4. července 1969 měl premiéru dodnes obdivovaný snímek režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Hlavní roli sedláka Františka ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Film byl uváděn jen necelé čtyři měsíce během léta a podzimu 1969, přesto jej vidělo více než 900.000 lidí. Poté byl mnoho let ukryt v trezoru a až do pádu komunistického režimu se nesměl promítat. Film, který získal mnoho zahraničních ocenění již na konci 60. let, stál kariéru řady účastníků. Brzobohatý byl mezi nimi.

A právě do tohoto nešťastného období patří taky udání Jiřiny Bohdalové, někdejší ženy populárního herce. Stačilo, aby se slavná herečka dostavila mezi divadelníky. Zřejmě myslela, že je mezi svými a může hovořit bez skrupulí. Mýlila se. Mezi herci se totiž objevil také Miroslav Zounar, otec Martina Zounara, který s StB už jistou dobu spolupracoval. Ačkoli se tato spolupráce týkala především jeho působení v královéhradeckém Divadle Vítězného února, čas od času tajní policisté zaznamenali události mimo východočeské město.

Co přesně tedy Zounar uvedl do hlášení?

„V další části rozhovoru Zounar hovořil o Jiřině Bohdalové, která byla na vlastní žádost přijata tajemníkem ÚV KSČ soudruhem Fojtíkem. Měla s ním rozmluvu o oblasti svého profesionálního zaměření. Domáhala se o další uplatnění sebe a svého manžela herce Brzobohatého. V den této rozmluvy večer se v pražském divadelním klubu přivedla do podnapilého stavu a pak prohlašovala, že má soudruha Fojtíka úplně omotaného kolem prstu. Tento její výstup má být znám již soudruhovi Fojtíkovi,” sdělil tajným policistům.

A hned pokračoval tím, že popsal anonymní stížnost, jež měla být doručena řediteli divadla na jeho osobu, když se opíjel v místní restauraci na oslavu “odchodu Rusů”.

Jiřina Bohdalová kvůli svému podnapilému projevu žádné větší trable neměla. Ovšem s StB do styku přišla. Podle již uveřejněných informací ji kontaktovala, aby donášela na Jana Wericha. Herečka takovou věc odmítla.

Dodejme, že Bohdalové kontakt s Fojtíkem nebyl samozřejmostí. Šlo totiž o významného straníka.

Jan Fojtík byl komunista, šéfredaktor Rudého práva. Jeho stranická kariéra vyvrcholila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. V letech 1982 až 1988 zastával post kandidáta předsednictva ÚV KSČ a od 1988 do 1989 byl členem předsednictva. Po celé období od roku 1969 do 1989 byl tajemníkem ÚV KSČ. Po federalizaci Československa dlouhodobě zasedal ve Federálním shromáždění, kde setrval až do prosince 1989, kdy po sametové revoluci rezignoval na svůj poslanecký post, z KSČ byl vyloučen v roce 1990.

zdroj: parlamentnilisty.cz

Komentáře