Je těžké číst islámské právní knihy a nedospět k závěru, že islámské hodnoty jsou v podstatě “vzpourou proti Desateru”.

Islám porušuje přikázání “Nezabiješ” tím, že Alláh přikázal muslimům zabíjet jeho nepřátele, a také tím, že pokud muslimové na cestě džihádu někoho zabijí, nebo jsou zabiti, tak mají zaručen vstup do nebe.

Akceptování paralelního právního systému by ve skutečnosti zničilo skutečnou svobodu mnoha lidí, kteří by pravděpodobně byli nuceni se mu podřídit, a tak by se nedočkali spravedlnosti podle zákona. Podle práva šaría byl nad autorkou tohoto textu vynesen rozsudek smrti z důvodu odpadlictví, stejně jako nad Salmanem Rushdiem a dalšími.

Feisal Abdul Rauf, imám z “mešity Ground Zero”, napsal opět velmi nepřesný a zavádějící článek, ve kterém kárá Američany za jejich údajně “pravicovou karikaturu” islámského práva šaría. Imám si stojí za tím, že šaría není pro americké právo žádnou hrozbou. Ve svém nedávném článku “Hloupý americký strach ze zákona šaría” popřel, že by zákon šaría byl neslučitelný s americkými zákony a ústavou. Je to však opravdu tak?

Vinu za usekávání končetin a kamenování podle zákona šaría se imám Rauf snaží svalit na biblické zákony:

“Šaría není o amputacích a kamenování. Tyto extrémní tresty byly do islámu přeneseny ze starších biblických zákonů” a “v historii islámu se tyto tresty vyskytují jen zřídka”. Islámské právo předepisuje stejné příkazy [sic] a zákazy jako Desatero.”
Článek imáma Raufa je přinejmenším zavádějící, zvláště pokud jde o Desatero přikázání. Šaría je nejen neslučitelná se západním právním systémem, ale je přímo v rozporu se západními hodnotami. Zákon šaría porušuje všech deset přikázání.

Islám vznikl 600 let po křesťanství ne proto, aby se přihlásil k Bibli, ale aby ji zdiskreditoval, ne proto, aby muslimové žili vedle “lidí knihy” – židů a křesťanů, ale aby je nahradili. Je těžké číst islámské právní knihy a nedospět k závěru, že islámské hodnoty jsou v podstatě “vzpourou proti Desateru”.

V islámu najdeme jen málo úcty k lidskému životu – ať muslimů či nemuslimů. Začněme přikázáním “Nezabiješ”, které islám porušuje. Provinění proti Alláhovi, jako je rouhání a apostáze (odpadlictví od víry), šaría trestá smrtí. Současně však zakazuje stíhat muslimy, kteří zabijí odpadlíky, zrovna tak jako rodiče a prarodiče, kteří zabíjí své potomky. Alláh přikázal muslimům zabíjet jeho nepřátele, a pokud muslimové na cestě džihádu někoho zabijí, nebo jsou zabiti, tak mají zaručen vstup do nebe.

“A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Alláh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný. (Korán 9:111)
Také koncept cizoložství a věrnosti v manželství je naprosto odlišný. Pod trestem smrti se věrnost očekává pouze od ženy, muži mají v tomto ohledu volnost, což je výsledek práv polygamie a dočasného manželství pro muslimské muže. To znamená, že v islámu koncept manželství jako smlouvy věrnosti mezi jedním mužem a jednou ženou prostě neexistuje.

Pokud jde o krádež, nenechme se oklamat islámským barbarským trestem za krádež, tj. amputací končetiny. Islám to myslí vážně, jen pokud muslim okrádá jiné muslimy. V islámu jdou zabíjení a krádež ruku v ruce: pokud jsou nemuslimové zabiti na cestě džihádu, jsou muslimové odměňováni jejich majetkem, jejich domy, podniky, ženami a dětmi. To vše je považováno za legitimní válečnou kořist. Někteří lidé tvrdí, že tato praxe dnes neexistuje, ale zkuste to říci křesťanům a židům ze Středního východu, kteří byli okradeni o svůj majetek a jejichž pozemky a domy byly převzaty muslimy.

Hlavní imám a profesor na vysoké škole Rhodes College v Memphisu v Tennessee Yasir Qadhi řekl: “Muslimové mají právo převzít majetek špinavých křesťanů a židů.” Qadhi byl přitom magazínem New York Times Magazine charakterizován jako “jeden z nejvlivnějších konzervativních duchovních amerického islámu”.

Qadhi ospravedlňuje okrádání židů a křesťanů jako “nástroj k nastolení monoteismu na zemi”. Cituje Mohamedova slova: “Bylo mi nakázáno bojovat proti lidem, dokud oni nekonvertují” a vysvětluje, že “jestliže nekonvertují, jejich život a majetek jsou pro muslimy halal (volné k převzetí)”.

Pokud jde v právu šaría o pravdomluvnost, je to stejné jako s krádeží. Islám má mnoho skulinek a šaría jasně říká, že lhaní je za určitých podmínek povinností, například když se jedná o lhaní ve prospěch islámu.

Pokud jde o touhu po sousedově příbytku a jeho ženě, tak islám opět využívá touhu po něčem jako motivaci k džihádu.

Celý koncept džihádu je bezostyšným porušením desátého přikázání: znamená podmanění nemuslimů a převzetí všeho co mají.

Islámské knihy nám říkají, že Mohamed neprahl jen po majetku svých nemuslimských nepřátel. Když zatoužil po manželce svého adoptovaného syna Aliho, měl zjevení, které legitimizovalo a posvětilo skutečnost, že se Ali s manželkou rozvedl a Mohamed se s ní oženil.

Desáté přikázání – Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. – je islámským hodnotám naprosto cizí. Islámské knihy jsou plné příkladů oloupení nepřátel Alláha zabavením jejich majetku, zboží z obchodních karavan, žen a dětí.

Američané nejsou vůbec hloupí, když odporují právu šaría. Dokonce i údajně neškodná a laskavá část práva šaría, která se týká manželství a rozvodu, jak se nám imám Rauf snaží namluvit, je náboženským právem, které ženě zcela upírá právo na rozvod a zároveň právo udržet si své děti ve vlastní péči.

Akceptování práva šaría v USA by zcela změnilo západní koncepci manželství tím, že by bylo umožněno mnohoženství, bití žen, mrzačení ženských pohlavních orgánů, znásilnění a dětské sňatky.

Každý právní systém, kterým se řídí národ, a který je exportován, musí být podrobně prozkoumán. Akceptování paralelního právního systému by ve skutečnosti zrušilo skutečnou svobodu mnoha lidí, kteří by pravděpodobně byli nuceni se mu podřídit, a byla by to hrubá nedbalost vůči americkým občanům, jejich svobodě, a především vůči schopnosti dočkat se spravedlnosti podle práva.

Podle práva šaría byl nad autorkou tohoto textu vynesen rozsudek smrti, stejně jako nad Salmanem Rushdiem a dalšími, a to z důvodu svobody projevu a odpadlictví a je důvodem, proč nemohu navštívit svou rodnou zemi Egypt a ani další země, ve kterých tvoří muslimové většinu.

Ne, imáme Raufe, strach z práva šaría není “hloupý”. Je to pravděpodobně nejjasnější, zoufale naléhavý strach, který musí mít každý, komu záleží na svobodě.

Nonie Darwish se narodila a do svých 29 let žila v Egyptě. Je autorkou knihy: “Wholly Different; Why I Chose Biblical Values Over Islamic Values”.

(zdroj: cs.gatestoeinstitute.org)

Komentáře

Sdílejte