Netanyahu zdůraznil, že „osady nebudou nikdy odstraněny, a to i přesto, že je to v naprostém rozporu s mezinárodním právem.“ Izraelský premiér také obratem přislíbil, že příští měsíc bude schváleno k výstavbě na okupovaném území dalších 3300 nových bytových jednotek.

To, co si dovolují vrcholní izraelští politici ve svých prohlášeních, již není něco, co by se dalo jenom tak přehlédnout. Takové jednání je naprostá ignorace a opovrhování mezinárodním právem, což je nepřijatelné pro všechny kdo ctí koncept právního státu.

Izraelské ministerstvo zahraničí na svých webových stránkách tvrdí, že Izrael výstavbou osad mezinárodní právo neporušuje, a že Izrael z historického hlediska na území Západního břehu právo má. Je sice pravdou, že Židé území historické Palestiny vždy obývali, ale to je pravda také o jiných etnických skupinách včetně Palestinců. Nyní jsou Palestinci již deset let drženi v Gaze jako zvěř v nelidských podmínkách a na Západním břehu jsou oběťmi brutální izraelské okupace, která nelítostně vraždí ženy i děti. Přece nikdo nemůže argumentovat tím způsobem, že „to co mě patřilo před několika tisíci lety, mě patří i nadále.“ Stejně tak by mohli vznést svá historické nároky i staří Římané, jejichž impérium kdysi zasahovalo až na Moravu nebo Muslimové, kteří ovládali velkou část dnešního Španělska.

Okupovaná území Západního břehu, Východního Jeruzaléma a Golanských výšin Izraeli prostě nepatří a je proto povinen veškeré osady, které zde postavil, neprodleně vyklidit. Tomu navzdory Izrael pořád staví nové bytové jednotky, a neustále přesouvá na okupovaná území svou populaci, která dnes čítá pouze na Západním břehu asi 650 000 Izraelců.  Podle nedávného vyjádření Hananela Doraniho Izrael plánuje přesunout na Západní břeh ročně až 40 000 osadníků s cílem přesunout tam až jeden milion lidí. Takové jednání je v příkrém rozporu se čtvrtou ženevskou konvencí, která zakazuje, aby okupující mocnost (v tomto případě Izrael) přesouvala na okupovaná území svou populaci. Toto kriminální jednání, kterého se Izrael dopouští (jako signatář této konvence) zcela beztrestně již od roku 1949, od doby kdy byla čtvrtá ženevská konvence přijata je naprosto nepřípustné pro všechny ty, pro které právo má nějakou hodnotu.

V drtivé většině případů, Izrael velmi pečlivě zvažuje a vybírá, koho na Západní břeh pošle. Nové osadníky láká například na velmi zlevněné bydlení či úlevy na daních. Není ničím výjimečným, že osadníci za sebou mají kriminální minulost, a tak pro ně není velkým problém vzít do ruky zbraň a v lepším případě jenom vyhrožovat místním Palestincům, v tom horším je potom zcela beztrestně zastřelit. To také potvrzuje nedávný incident, při kterém zemřel Hamdi Naasan, kterému bylo 38 let. To vše se stalo za plného vědomí izraelských bezpečnostních složek, které tomuto zvěrstvu nejen, že nezabránily, ale svou nečinností jej pouze posvětily.

Za této situace, ke které nejvíce přispěl sám Izrael svou zatvrzelostí a odporem respektovat právo na vytvoření Palestinského státu, je jedinou skutečnou možností bojkot Izraele, který může být proveden různými formami počínaje ekonomickým bojkotem až po přerušení diplomatických vztahů. Doba, kdy se s Izraelem jednalo po dobrém je pryč a to jenom kvůli tomu jak Izrael přistupuje ke svým závazkům vyplývajícím z členství v mezinárodních organizacích. Příklad Irska, které zcela zakázalo dovoz všeho zboží a služeb z Izraelem okupovaných území je krok velmi správným směrem, který dává jasně najevo, že Irové zkrátka a dobře neustálé porušování mezinárodního a humanitárního práva nebudou dále akceptovat.

Dalším příkladem může být Malajsie, která nedávno odmítla pustit do země izraelské sportovce s tím vysvětlením, že izraelská vláda terorizuje Palestince a opakovaně odmítá respektovat principy mezinárodního práva.

Malajský premiér řekl: „Jestli ten sportovní mítink chtějí zrušit, tak ať jej zruší. Už nějakou dobu pozoruji, že z nějakého důvodu svět musí následovat to, co si Izrael přeje. Nerozumím tomu, protože mezinárodní společenství má moc, a má také na výběr ze spousty možností a oni stejně poslouchají Izrael…my ovšem tento trend následovat nebudeme. Malajsie nikdy nenaváže žádné vztahy s Izraelem. Řídíme se našimi principy a tím, že se Izrael neustále prezentuje jako kriminální stát, který dle libosti porušuje mezinárodní právo a nikdo se proti tomu neohradí. Máme právo na to, abychom vyjádřili své pocity a sdělili své názory.”

Posledním příkladem může být stále sílící kampaň proti soutěži Eurovision, která se má konat v květnu v Tel Avivu. Petici za to, aby BBC odstoupila od vysílání této soutěže, kterou pořádá stát, který dlouhodobě okupuje území, která mu nepatří, demoluje obydlí druhých, vyhání obyvatele z území, na kterých po staletí žili a chladnokrevně je vraždí, již podepsalo na padesát předních britských umělců. Jiní již předem řekli, že se soutěže účastnit nebudou. Britové ovšem nejsou jediní, komu se nelíbí Izrael jako místo konání. Velmi silný nesouhlas vyjádřili již dříve například také Islanďané nebo Irové.

Je na čase, aby se i ostatní státy, které chování Izraele nesou s nelibostí, připojily k jeho bojkotu, ať už jde o bojkot kulturní, politický nebo ekonomický. Je třeba důsledně vystoupit proti porušování lidských práv, je třeba ctít mezinárodní právo za všech okolností, tak aby si všichni ve světě byly rovnocennými partnery.

(auto: Jan Darmovzal, ceskoaktualne.cz, foto: archiv)

Komentáře