Slova pro kamery

Mattis a Pomepem ujistili, že Spojené státy nevedou proti Číně studenou válku ani zadržovací politiku, poukazuje analytik. Zdůrazňuje však, že ponecháme-li stranou tato slova pro kamery, americko-čínské vztahy nejsou dobré, fungují přinejlepším napůl a možnost neúmyslného vojenského střetu mezi dvěma velmocemi je pravděpodobnější, než by bylo příjemné.

Územní spory v Jihočínském moři podle DePetrise „číhají“ v pozadí již dlouhé roky, jak se Čína snaží své umělé ostrovy v oblasti přeměňovat ve strategické vojenské předmostí. „Ale krom dovozních cel ve stylu oko za oko jsou to rozpory ohledně Tchaj-wanu, co zůstává možná nejvýbušnějším problémem ženoucím Washington a Peking do opačných rohů,“ deklaruje odborník.

Rozdílné pohledy na Tchaj-wan přitom nejsou ničím novým a již před navázáním diplomatických vztahů mezi USA a Čínou šlo o břemeno v jednom z nejdůležitějších bilaterálních vztahů na světě, poukazuje DePetris. Zdůrazňuje přitom, že možnost změny dlouhodobé čínské politiky pojímající Tchaj-wan za součást svého území je nulová, stejně jako není pravděpodobná možnost, že Washington zruší zákon z roku 1979 o vztazích s Tchaj-wanem a oslabí vzájemné vojenské spojenectví.

 

„Po desetiletí se americkým a čínským představitelům dařilo spolupracovat okolo tchajwanského problému a přijmout přístup ‚shodneme se, že se neshodneme‘,“ píše analytik. Deklaruje, že komuniké z roku 1982 o prodeji zbraní Tchaj-wanu je pro obě mocnosti stále nedotknutelný, sice nedokonalý, ale zároveň dostatečný kompromis, v rámci něhož Washington uznal nároky Pekingu na ostrov, zatímco Čína uznala americkou politiku prodeje vojenského materiálu Taiwanu.

Trumpova administrativa ovšem ohledně Tchaj-wanu zaujala nejvíce jestřábí postoj v post-studenoválečné éře, konstatuje expert. Připomíná, že ještě předtím, než Donald Trump složil prezidentskou přísahu, zavolal jako první hlava Spojených států po čtyřech desetiletích svému tchajwanskému protějšku, což zasáhlo čínskou vládu a naznačilo, že nový Bílý dům bude vůči politice jedné Číny nejvlažnější od normalizace americko-čínských vztahů v roce 1979.

Od nástupu Trumpa Washington schválil prodej vojenského vybavení Taiwanu za 1,75 miliardy dolarů, ať už šlo o torpéda, systémy včasné výstrahy či náhradní díly pro taiwanské bojové letouny, uvádí DePetris. Poukazuje, že k tomu se nadšeně přidal americký Kongres a v letech 2017 a 2018 přijal zákony potvrzující vojenské vazby USA s Taiwanem a podpořil otevření vzájemné přístavů pro vojenská plavidla, což jen přiživilo paranoiu Pekingu.

Krize se může rozšířit

Také v Tchajwanském průlivu oddělujícím ostrov od čínské pevniny se dějí věci, konstatuje analytik. Poukazuje, že letos v dubnu zde Čínská lidově-osvobozenecká armáda pořádala cvičení s ostrými střelbami, což sice není neobvyklé, ale akce proběhla jen měsíc poté, co čínský prezident Si Ťin-pching oznámil čínskému parlamentu, že země bude pevně čelit pokusům o narušení své suverenity.

„Ani palec území velké vlasti nelze ukrojit z Číny,“ cituje odborník čínskou hlavu státu. Dodává, že byť nikdo neočekává střet mezi americkými a čínskými vojenskými plavidly v Tchajwanském průlivu, strategické soupeření dominuje vztahu obou zemí v mnoha oblastech – od obchodu, duševního vlastnictví a kybernetické bezpečnosti po modernizaci armád a Jihočínské moře -, což příliš nepodporuje perspektivu stability.

Washington nevysílá signály ústupu a je přesvědčen o své morální historické pravdě, zdůrazňuje DePetris. Poukazuje, že minulý měsíc Tchajwanským průlivem propluly americké lodě USS Antietam a USS Curtis Wilbur v rámci nácviku volné námořní plavby v Pacifiku, který je za Trumpa stále běžnější.

Američtí vojenští představitelé by neodváděli svou práci, pokud by se nepřipravovali na střet s čínským námořnictvem v Tchajwanském průlivu, podobně jako v Jihočínském moři, avšak jak nedávno uvedl profesor z Pekingské univerzity Ta-lej Ťie, není daleka vyloučené, že další krize v tomto prostoru se může rozšířit, připomíná analytik. Varuje, že záměrná vojenská provokace jedné ze stran či nedorozumění mohou vést k námořnímu nebo leteckému incidentu a snadno rozpoutat mezinárodní krizi mezi dvěma největšími ekonomikami a vojenskými mocnostmi světa.

USA ani Čína nemají zájem vést politiku na pokraji války, která by zničila možnost uvolnění vzájemných vztahů, domnívá se odborník. Dodává však, že Peking dlouhodobě vnímá Tchaj-wan jako nepřekročitelnou linii a Washington nadále považuje obranu ostrova za klíčový prvek své asijské politiky, a proto se prostor pro chybu nebezpečně zmenšuje.

(eurozpravy.cz, foto: archiv)

 

Komentáře