Nenávistná grafika ve veřejném prostoru, symboly šibenic při protestech na náměstích a další jiné projevy nesouhlasu s čímkoliv, co jen trochu zavání vpádem cizorodého prvku do našich životů. Že hlavní roli v tomto ohledu dnes hrají migranti, netřeba ani dodávat.

Nenávistná grafika zdobila výlohy kaváren po celé Praze! Kdo může za tento čin?

Oprosťme se ale od příčin migrace, je to už mediální klišé. Tím víc, když se na světové scéně řeší tak, aby se jako řešila. Obranou jsou pak hraniční ploty, kde na jedné straně  žiletkového drátu křičí zklamaní světoběžci za lepším, na druhé straně ještě naštvanější domorodci. Uchylují se v obraně svého status quo nejen ke slovům, ale i otevřenému projevu odporu. Není to nenávist, ale spíše strach, který potom plodí činy.   Ty nejsou projevem xenofobie, ale frustrace těch, kteří zprvu čekali výsledky v řešení migrantské krize. Zklamání se pak šíří Evropou a samozřejmě že i u nás najde své hlasité oznamovatele. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.

Je třeba se ale zamyslet, kdo je xenofob a kdo obyčejný vandal. Někde počmárat někomu výlohu s primitivním heslem nenávisti je například způsob hledání tématu, kterým se graffiti často nedostává.  Jsou to většinou pubescenti a svými klikyháky signují místa, kterými jiní jejich vrstevníci se sprejem v ruce už prošli. Jsme tu taky, jako by chtěli říct.

Současné dění, které se kolem migrace točí, je vděčné téma pro každého, kdo nežije na samotě u lesa. Pak se nedivme, že se začíná malovat po zdech a nechybí už ani hákové kříže, vyjadřující symboliku pomsty a nebetyčného zla, na níž se dodnes nezapomnělo. Tyhle partičky složené z pomatených jedinců, naštěstí netvořící početné skupiny podobné těm z Křišťálové noci, jsou dílem vandalové a dílem frustráti, domnívajících se, že osobám pomáhajících migrantům tak jejich snahy znemožní.

Obojí je ale špatně – Evropa migrantům nakloněna není, a jen naivka nebo člověk ve jménu jakési ideologie chce tímto škodit. Zamyslet by se tak měli provozovatelé různých zařízení, které dveře štvaným blízkovýchodním duším otevírají. Kam až to může dojít, si lze hravě ověřit v historii.

Takzvaný xenofob pak v konání naivního dobra provozovatelů pociťuje nespravedlnost. Jeho názorový proud je potlačován a reakce podle toho vypadají. Je pak dílem okamžiku, kdy vandal slova protestu překreslí na veřejná místa. Někdo chytřejší v jeho chápání něco chytrého říká, tak si zvedne ego tím, že vezme do ruky sprej. Ostatně myšlenky druhých jsou pro frustráta vždy vítaným exitem z vlastní nicoty. Takže nezveličujme tyto projevy jako zrod armád xenofobů, které se už neštítí vůbec ničeho.

Je ale otázka, zda věcná debata nad současnou problematikou projevy nevole utiší. Prostor ve veřejnoprávní televizi už mnozí diskutéři dostali a někteří taky dostali co proto. Převažující emoce nad argumentací byly výsledkem snažení se k něčemu smysluplnému dobrat. Umění se hádat a překřikovat zvládáme jako národ dokonale. Jako by řečníci chtěli dokázat, že jeho slovo bude poslední a samozřejmě pravdivé.

Ve jménu pravdy ale jednáme všichni a taky si ji vysvětlujeme po svém. Výsledkem je kompromis, jinak přijde ke slovu násilí. Chodí to tak i v obyčejných hospodách, politice a všude, kam jen oko dohlédne. Tak se dívejme pozorně, aby koho označit za skutečného xenofoba. Protože ten nekoná se sprejem v ruce, ani nekřičí z tribun. Ten jde a rovnou zabíjí, jak to jen se svou zvrácenou ideologií umí. Ochotných rukou je pak vždycky dost a téměř žádný čas s tím něco udělat.

(KPa, pz.cz, Foto: pz.cz)

Komentáře