Podle mého názoru se určitý vliv očekávat dá. Už proto, že otázky a témata voleb u nás jsou podobná. Ať už se jedná o imigrační vlnu, problémy ve školství nebo zdravotnictví. Ale také v sociální oblasti. Není moc platný růst HDP. Občan, který řeší naprosto obyčejné starosti, na taková čísla příliš nedá. Pro něho je směrodatné, jaký má plat a co si za svůj plat může pořídit. Nikdo z občanů neřeší smysl a produktivitu své práce. Každý má představu, že pracuje naplno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Mění politika lidi?

Klasický model uvažování pak velí, že nás řídí nemehla a že oni by to dokázali lépe. Je naprosto lhostejné, je-li ve vládě někdo z pravého spektra politické scény anebo jde o levicovou vládu. Každý to dělá jinak než by se mělo a nikdo podle voliče neplní své předvolební sliby. Kdo přijde do vlády nebo parlamentu se podle mínění občanů zkazí. Zaslepí ho příliv peněz a pocit moci. A je tudíž úplně jiný než na předvolebních mítincích. Těžko se vysvětluje, že v případě koaličních vlád je potřeba určitý průnik názorů a volebních programů a že jde o potřebu dohodnout se. Lidé takové dohody bohužel nejsou schopni ani ve svých rodinách. Tam však mnohé dokážou vyřešit a dohodnout se. Když ne, dochází k rozvodům. V případě koalic a vlád je však potřeba prosadit své. A je úplně jedno, že zde platí stejný problém a prostor pro dohodu jako v rodinách. V křesťanství je pravidlo, miluj svého bližního jako sám sebe. Pokud bychom přenesli tuto větu do života, pak se mi zdá, že sebeláska v tom zdravém slova smyslu, sebevědomí, které umí být oporou a dokáže dávat ostatním, u nás moc nefunguje. A nejen u nás. Stále více mám pocit, že platí socialistické heslo, že kdo nekrade, okrádá rodinu. To však nemá nic společného s pohledem na svět jednoho vysokého představitele vlády, podle kterého kradou všichni. Mělo by se stále více prosazovat a podporovat heslo o vzájemné lásce k bližnímu. To se však neděje.

Výsledky voleb na Slovensku

A výsledky voleb na Slovensku to jasně ukázaly. Společnost je roztříštěná a sami Slováci jsou velmi znepokojeni z konečných výsledků voleb. Sestavit vládu bude totiž velmi složité. Není to tak dlouho, kdy se zdálo, že právě Slovensko je ostrovem klidu a vzorem prosperity. Takový obraz ale vzal s výsledkem voleb za své. Problémy, které se dařilo držet pod pokličkou a kdy se dařilo i hospodářství, se ve volbách plně projevily. Přízeň pro extrémistické a nacionalistické strany jsou alarmující. O to více, že největší přízeň se tyto strany těší u mladých lidí. Nejvíce hlasů ve volbách pro Mariana Kotlebu bylo právě od voličů 18-21 let. Tedy většinou od prvovoličů. Ukazuje se tedy, že nespokojenost a změna kurzu jde právě od mladých lidí. Určitá touha po seberealizaci, uplatnění a vzhlížení k ideálům a vůdcům. K určitým autoritám. Ostatně Marián Kotleba byl středoškolský profesor a je tedy možné, že má v této věkové skupině svoje postavení. Navíc jeho strana dává mladým voličům pocit sounáležitosti. Hrdosti a pocitu v tomto případě však falešného vlastenectví. S jeho stranou do koalice nikdo oficiálně jít nechce, ale volební výsledek přes osm procent je dost alarmující. Pocit strachu a touha po bezpečí jsou také hnacím motorem pro volbu těch, kteří se tváří jako ochránci a zachránci určitých mnohdy pomíjivých hodnot. Dějiny jsou plné takových příkladů. A nemusíme chodit v dějinách příliš hluboko. Ostatně současná situace v Evropě velmi nápadně připomíná situaci ve 30-tých letech minulého století. Tehdy strach z bolševismu a frustrace  z I.světové války dovedla svět k druhému ničivému konfliktu. Pocit zneuznání a ztráta vlastní identity vehnala Evropu do rukou lidí, kteří si chtěli rozdělit svět na základě svých mocenských plánů a svých frustrací ze svého vlastního života. Ostatně je velmi zajímavé sledovat, kolik problémů si tito diktátoři 20.století přinesli ze svého života a mnohdy ze svého dětství. To je však na jinou úvahu a komentář.

Podobnost s 30-tými léty minulého století

Řešení současných problémů je velmi podobné. V té době Rusko i Německo si jako velcí rivalové v Evropě ochraňovaly své pozice. Německo po dohodě se svými spojenci uchvacovalo státy směrem na Východ. Rusko, aby ochránilo svoji zem naopak utvořilo nárazníkovou zónu z Pobaltských států, ale také Ukrajiny. Na tomto půdorysu vzniklo SSSR. Tedy hlavním principem bylo vytvořit co nejdelší nárazníkovou zónu a tím chránit své vlastní obyvatele. Dnes se děje něco podobného. S tím rozdílem, že Řecko a Turecko dostávají miliardy z Evropského rozpočtu, aby situaci vyřešily za nás. Za nás za všechny. Pak je jen krůček k tomu, aby se vytvořilo podhoubí pro vznik a sympatie k extrémistickým a nacionalistickým stranám, tak jak se to stalo naposled na Slovensku. Pokud se stane také to, že kancléřka Merkelová a prezident Gauck chtějí vytvořit stát, kde nebude důležitá národnost, ale prostý multikulturalismus a člověk nového typu, je na problém v Evropě zaděláno. Dnes už i kancléřka Merkelová velmi ubírá ze svého původního nadšení, otázkou je, zda-li jí tento obrat voliči ve volbách uvěří. Na Slovensku jde tedy o další signál radikalizace Evropy. Navíc jsou volby na Slovensku důležité také ve vztahu k předsednictví Slovenska v EU od června 2016. Je-li situace opravdu patová, jak se zdá, je otázkou, jaká vláda bude v době právě jeho předsednictví.

Východiska z patu

Variant je mnoho a času poměrně málo. Nakonec právě Česká republika je přesně tím vzorem, který by Slováci nemuseli následovat. Vzpomeňme si, jak začala vláda pravice, aby se poté podařilo levici vládu změnit. Možná si pak v Evropě budou žertem říkat, že Středoevropské země budou vždy v Evropě předsedat hned s několika vládami. Pokud by situace dnes nebyla tak vážná, daly by se takové kroky přejít možná i s úsměvem. Volební rok a dalších 10 let následujících čeká však volby i u nás. Permanentní volební čas není zrovna nejlepší pro směřování a rozvoj země. Udržení jeho růstu a rozvoj nastartovaných změn. Vláda, ať už je jakákoliv, v době voleb rozhodně nedělá plně vše, co by bylo možné. Především proto, aby uspěla na různých úrovních vládnutí. Ono je velmi ošidné se zdát, že krajské volby jsou méně významné než volby do Sněmovny nebo Senátu. Ostatně obměna právě Senátu je na programu voleb i letos. Letos navíc končí mandát shodně hned třem místopředsedům Senátu. To znamená, že se bude hrát i o rozložení sil v této Horní komoře Parlamentu. A jelikož jsou karty na politické scéně rozdány de facto v Evropě všude stejně, je otázkou, jak celé klání dopadne. Voliči jsou unaveni a chtějí změnu. Stávající politické strany se podle nich vyčerpaly a je tudíž potřeba vytvořit nová uskupení. Problém však je v jejich nesystémovosti a projevem určitých zájmových kruhů po vládnutí. Výsledky posledních voleb u nás jsou toho jasným důsledkem. Ovšem otázkou zůstává, zda-li je ANO stále vnímáno jako určité protestní hnutí anebo jako již parlamentní strana. Sama strana se stále profiluje spíše jako jakási nepolitická politika, kterou prosazoval Václav Havel, ale jejíž ideje byly naprosto jiné, než jaké jsou prezentovány dnes. Může se tedy stát, že navzdory současným volebním preferencím se vyprofiluje strana, která voliče osloví najednou.

Postoje křesťanských voličů

Velmi alarmujícím v tradičně  poměrně velmi křesťansky orientovaném Slovensku je fakt, že se do Parlamentu nedostalo, byť velmi těsně, Křesťansko demokratické hnutí (KDH). Na rozdíl od Slovenska je velice paradoxní a pro mě potěšitelné, že v prý nejateističtější zemi Evropy jakou je Česká republika jsou tyto strany v Parlamentu dvě a i jiné klasické strany mají ve svém středu také platformu křesťansky orientovanou.  I když TOP09 a KDU-ČSL zaujímají svým založením poněkud jiné spektrum křesťansky orientovaných voličů, je to na rozdíl od Slovenska, které se od této části voličů zdá se odklonilo, poměrně pozitivní zjištění. Bude velice dobré, pokud si tento trend Česká republika udrží. Rozhodně ji to přibližuje více právě k západní části Evropy. Radikalizace Evropy však opravdu vzrůstá. Lidé se stále více bojí a levicové vlády v rámci sociálních jistot zavedly v Evropě určitou nejistotu. Je to poněkud paradox, ale je tomu skutečně tak. Ztratil se jasný řád věcí. Místo podpory střední třídy, která je páteří každé ekonomiky, se rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými. Problém pak nastal také v tom, že v rámci určité rovnosti se může stát, že majitel firmy se bude řídit potřebami svých zaměstnanců víc než svými vlastními představami a cíly. Omezení a škatulek, které se za poslední dobu vytvořily, je mnoho. A stále jich přibývá. Lidé, kteří jsou inteligentní, kultivovaní a aktivní, začínají být pomalu nežádoucí a zatěžující. Jakási obdoba inkluze je zaváděna nejen na školách, ale i mezi firmami a v životě vůbec.

Stát jako firma

Řídit stát jako firmu však nelze. Má-li někdo firmu, pohybuje se v rámci hranic, které jí dává právě stát. A to jak v oblasti veřejných zakázek, dotací atd. Firma také odvádí daně a má společenskou odpovědnost. Do svých řad si vybírá zaměstnance na základě výběrového řízení. Když se zaměstnanec nehodí, buď musí z firmy odejít nebo je prostě vyhozen. Má-li stát fungovat jako firma, má tento model hned několik nedostatků. Kdo státu jako firmě zadává veřejné zakázky a odkud dostává dotace? Jedině snad z fondů EU. To by však znamenalo, že takový model je tedy přímo závislý a postavený na strukturách EU. Pak je taková věc možná, avšak již se nejedná o formu přímo suverénního státu, jak se o něm mluví. Navíc stát jako firma si nemůže své zaměstnance, tedy občany, zvolit a vybrat ve výběrovém řízení. Jediná možnost si je všechny přezkoušet a prověřit, zda-li se na svoji funkci občana hodí a jsou na ni dostatečně způsobilí. Nevyhovujícího občana však ze státu jako firmy není možné vyhodit s tučným odstupným nebo mu zavézt zlatého padáka. Počet občanů, a tedy zaměstnanců, je striktně dán a navíc není závislý na svém zaměstnavateli, tedy státu.

Nenechme si vzít ideje

Jediné, co však možné je, že si zaměstnanci, kteří jsou zároveň ve svém státě také díky volebnímu právu i akcionáři, mohou zvolit své vedení. Jedině takto chápaný koncept státu jako firmě sedí. A volby pak mohou mít různé konce, jak je to vidět právě aktuálně na Slovensku. Na podzim tomu bude také u nás. Budiž nám však Slovenské volby mementem v tom, že bychom si měli více naslouchat a tradiční politické strany více pracovat s voliči, aby nesystémové strany s nejasnými cíly neměly šanci pronikat do veřejného prostoru. Není možné jim zakázat jejich vznik, ale jistě je možné, aby neměly možnost se více uplatnit. Co nejméně v současné době totiž Evropa potřebuje je její roztříštěnost. A to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států. Aby se nám totiž jednoho dne nestalo, že naše životy, tak jako ve 30-tých letech minulého století, budou ovládat lidé, kteří naplňují své mnohdy zvrácené cíle, které mají daleko od podstaty a základní ideje lidstva, aby lidé mohli v klidu žít. Muži aby byli muži a ženy ženami, které náš život naplňují krásou a pocitem jistoty. Nenechme si tyto ideje nikým vzít.

Komentáře