Epoch Times: Jak se žije 50letým v ČR a jak na to nahlíží úřad práce

185

[P]odmínky na trhu práce již delší dobu zneklidňují více občanů, zejména ty starší, kterým byl prodloužen věk odchodu do důchodu. Často říkají, že nemohou sehnat tzv. normální práci. Mít stálé místo, denní pracovní dobu, stálý příjem, což zaručuje smlouva na dobu neurčitou.Práce, která byla kdysi běžná, se hůře hledá. Tím je myšleno – nedělat dealera, který nabízí nějaké produkty, pojišťovacího agenta anebo finančního poradce na živnostenský list. (Mnoho měst již podomní prodej zakázalo a udělalo opatření, a to vzhledem ke špatným zkušenostem s podvody starších lidí.)

Ti, kteří vyrostli v čsl. totalitním režimu a byl jim prodloužen odchod do důchodu, se nenaučili dost pružně reagovat na změnu situace na trhu práce, nebo ani nemohou. Některé ročníky, asi tak od 1955 a mladší mají méně šancí sehnat stálé zaměstnání.

Navíc firmy, které nevyrábějí produkty na sklad, způsobují přelévání lidí tam a zase sem, když nabírají zaměstnance a propouštějí podle potřeb své výroby.
Do rámečku:

„Když člověk odpracuje 25-35 let, z lidského hlediska by si již zasloužil stabilní místo ve společnosti, v zaměstnání. V současnosti však tomu tak zhusta není, a tak zůstává jen u názoru nebo zbožného přání.“

„Je mi 55 let, odpracovala jsem v životě 35 let, doba odchodu do důchodu se mezitím prodloužila, mám ji odloženou nejméně o 7 let. Současně však na trhu zmizela normální práce, tj. když nechci dělat dealera nebo finančního poradce na živnostenský list, nabízet lidem zboží přes internet, po domě anebo jim volat na telefon apod.,“ sděluje jedna uchazečů o zaměstnání z úřadu práce a pokračuje:

„Třebaže mám střední školu, ráda bych třeba i uklízela, zametala nebo prodávala za pultem. Proč? Protože nechci skončit ve fabrice na 3 směnách. Anebo dělat 12hodinové směny, denní, noční, jako za časů otrokářské společnosti před 4 tisíci lety!“

Zhruba před 100 lety demonstrovali dělníci za 8hodinovou pracovní dobu. Dnes často pracují na 12hodinových směnách, někdy jsou rádi, že si vydělají a po směnách mají třeba 2 dny volna. Za několik let je to však na těle znát.

Josef – elektrikář, 59 let, přes rok nezaměstnaný, říká: „Na nástěnkách úřadu práce visí staré inzeráty, nebo jsou již řadu týdnů neplatné. Našel jsem nabídku jít pracovat do sousedního města, dojíždět. Dobře. Když nastoupím a dají mi tam nabízený plat 8–9 tisíc čistého, projezdím tak 1 200,- měsíčně. Zbude mi méně prostředků, než mám podporu státu a sociální dávky.

Pokud půjdu přes agenturu, budu čekat podle toho, jak agentura pracuje. Budu-li hledat jinak, dopadnu stejně. Proč zákony dělají lidé, aniž by do nich vložili něco morálního? Nemorálním zákonům čelíme všichni. Dat lidem práci je povinnost ve státu. Vytvářet pracovní místo a mít povinnost naučit soukromníky dělat jen výběrové řízení je málo.“

„Jak je u nás v ČR možné, že pracující obyčejný člověk může pobírat méně než nepracující na sociálních dávkách?“

Nejde pouze o nezaměstnané lidi. Ti, kteří pracují, na tom mnohdy nejsou lépe než ti, kteří pobírají sociální dávky

Jana V., 53 let, rozvedená – pracuje ve velké fabrice u výdeje jídla v kantýně, plat má 9,5 tisíce, živí dceru na střední škole, manžel jí dává 1 000,- Kč alimentů (nepodařilo se soudně získat více). Pracuje každý den. Na svém účtu má mínus 30 tisíc, každý měsíc bance zaplatí 500 Kč na úrocích.
 
Jana Š., účetní, 53 let, samoživitelka, pracuje na plný úvazek s platem 15 tisíc, syn v učebním oboru s maturitou. Ale každý měsíc její účet klesá do mínusu. Platí bance úroky kolem 18 %.

Jarka D. – 55 let, vdaná, 6 roků bez práce, vyučená knihařka v zpč. kraji. Pokusila se o brigádu v Tescu na vybalování zboží nebo úklid vagónů ve 12hodinových směnách. Výsledkem je nadále bez zaměstnání.

Vilém – asi 50 let, chodí po brigádách, nedaří se mu nalézt pracovní poměr se smlouvou. Stále hledá, nemá kde bydlet, je svobodný. Vždy, jakmile si domluví nástup do práce, když přijde podepsat pracovní smlouvu, dostane na vědomí, že již vzali někoho jiného. V létě pracuje brigádně na kosení luk. Nedávno dostal možnost pracovat ve skladě, ale nakonec se dověděl, že je to „jen na občasnou výpomoc“, brigádně.

„Odpovím na inzerát, odepíšou mi, ať pošlu životopis, fotku,“ říká Vilém. „Proběhne výběrové řízení. Pak se většinou neděje nic. Neozvou se. Napsal jsem znovu anebo přišla odpověď: Nevybrali jsme vás. Někdy volám na 2 dny starý inzerát a dozvím se, že to místo je už dávno obsazené. Člověk se hlásí na inzerát, kde je slíbeno výběrové řízení, ale ve skutečnosti se tam jen plní zákon; ve skutečnosti již mají vybraného člověka.“

Výdělek nepokrývá více než sociální dávky

Zuzana D. – 55 let, 2 roky nezaměstnaná, po roce získala na 1 rok dohodu o provedení práce DPP, plat vycházel do 8 tisíc měsíčně, z toho si sama platila zdravotní pojištění.

„Minimální mzda je v současnosti 9 200,- Kč.“

Úřady práce spouštějí různé projekty pro lidi nad 50 let

Další 54letá uchazečka sděluje: „Prošla jsem několika zaměstnáními, několika rekvalifikacemi a také dobrovolným bezplatným školením, avšak výsledek je takový, že jsem 3 roky nezaměstnaná. Řekněte mi, prosím, jaký potom mohu mít důchod, jestli nějaký dostanu?

Nechci nabízet lidem zboží přes internet, po domě anebo jim volat na telefon a obtěžovat je s nabídkou zboží, které již doma mají nebo je nechtějí nebo by si je sami šli koupit, aniž by jim je někdo vnucoval. Mám na mysli to, že chci normálně pracovat.“

Přihlásila se např. na portál „práce nad 50“ na internetu. Byla v něm registrovaná asi 2 měsíce a potom odešla. Proč? Chodila jí pouze stále stejná nabídka. Roznášet noviny pro Kaufland, v různých krajích a městech ČR. Velmi špatně placená práce.

Co na to říká Úřad práce v ČR?

„Lidé starší 50 let mají velké životní a pracovní zkušenosti, mají stále co nabídnout a je velmi důležité je neustále motivovat a aktivně podporovat k nalezení vhodného uplatnění. Naší snahou je, aby uchazeči získali komplexní přípravu k tomu, aby byli schopni se přizpůsobit novým požadavkům na trhu práce,“ sděluje ředitel Krajské pobočky ÚP ČR v Hradci Králové Martin Horák.

„Úřad práce ČR podporuje zaměstnávání lidí v předdůchodovém věku prostřednictvím klasických nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Jedná se například o rekvalifikace, podporu veřejně prospěšných prací, individuální poradenství nebo příspěvky na zřízení a provoz společensky účelných pracovních míst (SÚPM). Zejména posledně jmenovaný nástroj sklízí velké úspěchy. Mimo jiné i proto, že se měsíční příspěvek pro zaměstnavatele, který přijme uchazeče ve věku nad 55 let, může vyšplhat až na 24 tisíc. Kč. Stejně jako v případě nezaměstnaných do 30 let (u ostatních uchazečů o zaměstnání je to max. 15 tis. Kč),“ upozorňuje generální ředitelka ÚP ČR Marie Bílková.

„Třetí kariéra“

Více než rok funguje v kraji Vysočina projekt, v jehož rámci už dostalo více než 70 klientů nad 50 let možnost rekvalifikovat se a změnit tak dosavadní profesi. Krajská pobočka (KrP) ÚP ČR v Jihlavě provozuje program společně s organizací Via Alta. Projekt poběží do konce roku 2015. Z ESF na něj šlo prostřednictvím OP LZZ téměř 20 milionů korun.

„Když nemohu jít do důchodu a nemohu sehnat odpovídající práci, úřad práce mi zaměstnání nenajde, zatím nabízí rekvalifikační kurzy. Ty kurzy, které jsem si zvolil, nebyly dosud otevřeny pro nedostatek účastníků,“ svěřuje svou osobní zkušenost další více než 50letý uchazeč o práci.

Magda D., 56 let, nezaměstnaná 4 roky: „Prošla jsem dvěma rekvalifikacemi a v současnosti nemám nárok na další po tři roky. Zůstávám nezaměstnaná. Chodím z brigády do brigády, na DPP. Pokud si vydělám do 10 tisíc, jsem povinna sama zaplatit zdravotní pojištění. Firma vyplácí jen výdělek a hlídá jeho výšku do deseti tisíc.

Nedávno jsem jela do průmyslové zóny za město na jednu z největších firem a ptala se na úklid, tak ten by možný byl – za minimální mzdu. Pak vyšla z vrátnice sympatická sekuriťačka a zvala mne do týmu, že takové lidi, jako  já, právě potřebují. Na recepci, vrátnici, do kolektivu, kde každou hodinu se mění pozice apod. Pracuje se na dvanáctky, denní, noční i víkendy – to vše za minimální mzdu. Vyplnila jsem tam sáhodlouhý dotazník a šla domů. Smutné u nás.

Pak jsem měla tip od pracáku, úklid ve večerce ve městě. Došla jsem na adresu, volám pánovi, ehm, vlastně se jedná o úklid tří bytů velmi zaneprázdněných manažerů, zda to není překážkou. Pravila jsem, že ne.

Přišla jsem na domluvenou schůzku, přišel tam pán ze s. r. o, který mne zaměstná a na 1 rok dostane od ÚP dotaci, na můj plat. Tak tedy úklid tří bytů v domě, pověšení i žehlení prádla, dále přibylo k tomu schodiště, zábradlí, okna, zahrada s bazénem, venkovní stolečky, občas úklid na jiné adrese, občas i úklid benzínové pumpy mimo město… Tak nevím, znělo to přinejmenším dobrodružně,“ svěřuje se uchazečka. Pánové nemají jasnou koncepci, co budou za 10 tisíc čistého vlastně chtít za služby.

Přitom sehnat dnes práci na 1 celý rok je dneska vlastně „terno“.

Další věcí u nás je, že zaměstnáni jsou také lidé, kteří již pobírají starobní důchod. Někteří mají i pěkná místa v kanceláři a neodejdou, zatímco na úřadě práce se absolventi marně snaží sehnat místo, na kterém třeba právě takový důchodce zůstává.

„V nejmenované firmě jsem viděla v ostraze pracovat 70letou dámu. Zákon to umožňuje.”

Vy, kteří řídíte tento stát, máte zodpovědnost za spokojené občany, co mi k tomu, prosím sdělíte? Ráda bych si to vyslechla nebo přečetla,“ dodává paní Magda.

Komentáře

Sdílejte