Všichni máme alespoň tři oči – jedno z nich uvnitř hlavy

152

[E]pifýza, jinak také známá jako mozková šišinka, nacházející se v lidském mozku, má strukturu oka. Obsahuje buňky, které fungují jako receptory světla stejně jako naše sítnice. Struktura samotná je srovnatelná se sklivcem – rosolovitým tělískem mezi sítnicí a čočkou oka – a je také čočce podobná. Vědci se o epifýze neustále dozvídají nová fakta. Šišinka mozková je ve východním spiritualismu a západní filozofii označována jako sídlo lidského vědomí. Východní víry mají za to, že v jiných úrovních existence lze vidět oči po celém těle. Západní věda začíná pomalu chápat epifýzu jako třetí oko.

Již mnoho let nacházejí vědci mezi epifýzou a očima jisté podobnosti. V roce 1919 Frederick Tilney a Luther Fiske Warren napsali, že výše zmíněné vlastnosti epifýzy dokazují, že se vyvinula jako citlivá na světlo a je dost možné, že by mohla mít i jiné zrakové schopnosti.

Ke konci minulého století, v roce 1995, Dr. Cheryl Craftová, vedoucí Fakulty buněk a neurobiologie na Univerzitě Jižní Kalifornie, popisuje to, čemu říká „oko mysli“.

„Pod kůží v lebce ještěrky leží ‚třetí oko‘, které je citlivé na světlo a je… ekvivalentem kostmi uzavřené epifýzy v lidské mysli, která vylučuje hormony. Lidské epifýze je odepřen přímý přístup ke světlu, ale stejně jako třetí oko u ještěrky vykazuje zvýšené vypouštění hormonu – melatoninu během noci,“ uvádí vědkyně a dodává: „Mozková šišinka je „oko (naší) mysli“.

Epifýza je spojena svazkem nervových vláken se zadní komisurou, což je další část mozku, která zatím nebyla příliš dobře prozkoumána.

V 50. letech minulého století vědci objevili schopnost epifýzy detekovat světlo a vytvářet melatonin podle toho, kolik světla šišinka zaznamenává. Prakticky tak kontroluje důležité rytmy v těle a ovlivňuje i reprodukci a imunitní systém. Dříve se mělo za to, že jde o oko zakrnělé, ale tento objev ukazuje, že má ve skutečnosti důležitou funkci.

V květnu 2013 byl učiněn další objev, který by mohl změnit způsob, jakým se na epifýzu díváme.

Bylo zjištěno, že epifýza u pokusných potkanů produkuje látku N,N-Dimethyltryptamin (DMT). Její široké rozšíření u organických bytostí dosud nebylo uspokojivě vysvětleno. Avšak někteří lidé DMT používají k navození psychedelických zážitků, které jsou často charakterizovány jako intenzivně duchovní. Vyvstává tak otázka, zda by tato látka v epifýze nemohla mít podobné účinky sama o sobě, bez záměrných snah člověka.

Doktor Rick Strassman řídil v 90. letech klinický výzkum schválený americkou vládou na Univerzitě Nové Mexiko, kde se DMT podávalo lidským dobrovolníkům. Strassman nazývá DMT „duševní molekulou“.

Studie, která potvrdila přítomnost DMT v epifýze potkanů, byla provedena na Michiganské univerzitě doktorem Jimo Borjigin a na Státní Lousianské univerzitě doktorem Stevenem Barkerem. Vše bylo částečně sponzorováno Cottonwood Research Foundation, která je vedena doktorem Strassmanem, a podporuje vědecký výzkum povahy našeho vědomí. Publikována byla odborným časopisem Biomedical Chromatography.

Komentáře

Sdílejte